Jaké je tvoje základní životní nastavení?

MPF_0240-Edit

Jaký ti připadá tvůj život? Jaký ti připadá tvůj svět?

Zkusili jste si někdy odpovědět na tyhle otázky?

Já bych si před 3 lety odpověděla asi takto: Svět je nebezpečné místo, ve kterém se musím snažit přežít.

Kde se bere naše životní nastavení

Na své cestě k sobě jsem pochopila, kde jsem k tomuhle nastavení přišla.

(Vsuvka jedné dušičky:

Jsem zvědavá, co je tam venku. Hrozně se těším, jaké to tam bude. Co budu cítit. Rozhodnu se a lezu ven. Někdo mi šahá na hlavu. Počkat to není máma, je to nějaký chlap. Hele, co to děláš. Ten chlap mě dává pryč od mámy … (o chvíli později) … ležím někde sama, nikdo tu není. Volám mámu: Mami! Mami! Mami! Máma nepřichází. Jsem sama a mám strach. Jsem v nebezpečí.)

Naše základní životní nastavení vzniká na úplném počátku našeho života. V bříšku u mámy. Při porodu. Možná déle.  Já jsem dala na první dojem a zapsala jsi, že svět je nebezpečné místo, kde se musím snažit přežít.

Je tomu ale opravdu tak?

Co když všechno to, co prožíváme je jenom jiný odlesk lásky. Co když to, co prožíváme nás má postupně vést. Vést k našemu PROČ. Proč se naše duše rozhodla přijít do fyzického světa.

(Vsuvka jedné dušičky:

Ježíš já se tak hrozně těším na to, jak budu cítit lásku. Těším se na to dobrodružství.)

Proč chci cítit vztek a strach?

Strach. Nenávist. Vztek. Smutek. Bolest…. Všechno tohle prožíváme a cítíme také. Není to ale nic jiného než jiný odlesk lásky. Naše duše to chce cítit z důvodu, který nemusíme vědomě vnímat. Ten důvod tam ale vždycky je.

Všechno to hrozné, strašné, děsivé, bolestné a temné se nám vlastně děje z lásky. Chceme, aby se nám to dělo. Ukazuje nám, co nejsme my a kudy nechceme v životě jít. Co tady nechceme žít.

Jako malá miminka nebo i větší děti často ztratíme důvěru v život a důvěru v sebe. Zapomeneme na naše PROČ. Nevnímáme sebe.

A tak  je občas dobré podívat se na svoje životní nastavení….

Naše životní nastavení je totiž základ našeho prožívání svého života tady.

Když nevnímáme sebe, tak vlastně žijeme život někoho jiného. Žijeme stále dokola ta zranění a pocity, které jsme prožili jako malé děti nebo miminka. Nemáme energii pro svůj život. Máme omezený přístup ke zdroji lásky.

Když nevnímáme sebe, jsme jako auto bez řidiče a pravděpodobně i bez paliva, které táhne odtahový vůz s názvem: Strach.

Proč žiji?

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč jste se narodili? Já teda jo.

Do života jsem přišla zažít dobrodružství. Přišla jsem vnímat, cítit, vidět a slyšet lásku. Lásku ve všech podobách.

Naše životní nastavení nám může výrazně ulehčit, zpříjemnit či vyladit náš život. Může nám život projasnit. Probudit nás k životu.

Takže je dobré rozhodnout se, jít a udělat si řidičák. Znovu…a znovu. Znovu se stát řidičem svého života. Znovu objevit to malé zářící světélko uvnitř sebe. Znovu a znovu se rozhodnout podle něj a žít ho.

nastavení

Hrozí nám jediné nebezpečí: Čas, který tu máme k dispozici, naplníme SVÝM životem.

Verča Hradecká
Mojí životní výzvou je milovat, důvěřovat a žít sebe. Vnímat a žít sebe v jednotlivých okamžicích svého života. Cítit a užívat si jednotlivé odlesky lásky v mém životě. Procházet skrze nenávist, vztek a smutek k lásce. Objevovat a žít krásy mě jako ženy. Jsem citlivá a vnímavá žena. Ve svém životě ráda objevuji a žiji tu svoji pravdu, pravdu mojí duše. Na intenzivnější cestu k žití sebe jsem se vydala po narození mojí dcery. Můj příběh si přečtete zde >> Mým přáním je inspirovat ostatní k cestě k sobě, k lásce a naplněnému životu. Jsem autorkou eBooku Jak jsem se dostala z vězení vlastní hlavy a začala žít SEBE>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>