Kudy vede cesta ke štěstí

82dovolena16

Dneska ti prozradím, kudy vede tvoje cesta ke štěstí. Dám ti přesný návod. Těšíš se?

Tak jdeme na to.

Co je pro tebe štěstí?

Ať si to chceš přiznat nebo ne, to po čem ve svém životě toužíš ze všeho nejvíc je láska, radost, přijetí a svoboda. Je to štěstí.

Co je ale vlastně to štěstí?

Zkus si odpovědět sama pro sebe, jak si představuješ svoje štěstí.

Může to být velký dům a nové auto?

Může to být obdiv okolí?

Může to být vlastní prosperující firma?

Může to být cesta kolem světa?

Může to být možnost koupit si ty boty, na které už týdny koukáš za výlohou?

Může to být okamžik, když ti tvůj osudový muž řekne, že tě miluje?

Ve skutečnosti to může být jakákoliv možnost. Všechny možnosti pro nás mohou znamenat štěstí.

To jsem ale povrchní, když si myslím, že mě štěstí přinese nově nablýskané auto. :)

Štěstí je pocit

Štěstí je pocit. Pocit, který zažíváme u sebe v srdci. Jsou to všechny momenty, kdy žijeme sami sebe. Momenty, kdy jsme láska.

Tenhle pocit, ale také nemusíme zažívat vůbec. A to i se všemi možnostmi výše.

Nebo ten pocit můžeme zažívat utlumeně, málo. Cítíme štěstí. Možná můžeme zažívat ještě více štěstí, být více naplněné, více prožívat?

To jak velké štěstí dokážeme prožívat a žít závisí na nás, na našem srdci.

 

Ve štěstí nám brání hradby okolo našeho srdce

kudyvedecestakestesti3

Srdce můžeme mít obalené nejrůznějšími zraněními. Zraněními z minulosti. Jsou to zranění, které jsme zažily jako děti.

Běhaly jsme bláznivě po bytě, smály se a měly radost. V tom slyšíme, on tě ten smích přejde. Jdi dělat něco pořádného!

Au. Bolí to.

Příště už se tak hodně raději smát nebudu. Zranění je na světě. Postavíme si hradbu, aby nás to příště už tak nebolelo.

Máme-li okolo srdce hradby, pak méně záře může ven. Ven vychází málo lásky, málo radosti, málo naší duše, málo z nás. A stejně tak dovnitř se zpátky nemůže nic vrátit. Hradby tomu spolehlivě zabrání.

Otevři se sobě, otevři se štěstí

kudyvedecestakestesti2

Když chceme být šťastnější, prožívat více štěstí – radosti a lásky, pak existuje jediná cesta. Začít bořit ty hradby okolo našeho srdce. Otevírat srdce.

Když boříme hradby okolo našeho srdce, tak děláme rámus. Ven se vyplavují pocity nenávisti, vzteku, agrese a smutku. Ale nemusíme se bát. Stačí ty pocity v bezpečí vypustit, znovu si je prožít, dát jim pozornost a nechat je odejít.

Co zbyde potom?

My. Naše duše. Máme zase o kus více prostoru proudit ven.

V našem srdci je dost lásky, radosti, záře. Dost pro nás i pro všechny okolo nás.

A neboj se.

Všechno, co vypustíš ven, se ti taky vrátí zpět. 

Verča Hradecká
Mým posláním tady je milovat, důvěřovat a žít sebe. Cítit a vnímat lásku uvnitř mě. Procházet skrze nenávist, vztek a smutek k lásce. Nalézat jednotlivé střípky mozaiky mojí duše. Objevovat a žít krásy mě jako ženy. Jsem citlivá a vnímavá žena. Ve svém životě ráda objevuji a žiji tu svoji pravdu, pravdu mojí duše. Na intenzivnější cestu k žití sebe jsem se vydala po narození mojí dcery. Mým přáním je inspirovat ostatní k cestě k sobě, k lásce. Můj příběh si přečtete zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>