Můj příběh

Mojí životní výzvou je milovat, důvěřovat a žít sebe. Vnímat a žít sebe v jednotlivých okamžicích svého života. Cítit a užívat si jednotlivé odlesky lásky v mém životě. Procházet skrze nenávist, vztek a smutek k lásce. Objevovat a žít krásy mě jako ženy. Jsem citlivá a vnímavá žena. Ve svém životě ráda objevuji a žiji tu svoji pravdu, pravdu mojí duše.  Na intenzivnější cestu k žití sebe jsem se vydala po narození mojí dcery.  Mým přáním je inspirovat ostatní k cestě k sobě, k lásce a naplněnému životu.

Dnes už vím jak citlivou a vnímavou ženou jsem.  Vím, kde sídlí moje pravda, kde ji hledat. V mém srdci.

Dovolím si cítit a vnímat pocity, které v každodenním životě mám. Jsem k sobě upřímná v tom, co cítím a jak přemýšlím. 

Rozhodování jsem z hlavy postupně přesunula do srdce. 

V dnešním mužském světě se citlivost moc nenosí. Chybí tady tolik z krás nás žen. Láska. Důvěra. Laskavost. Empatie. Něha. Fungující vztahy. Citlivost. Klid. Bezpodmínečné přijetí. Taková škoda! Čím více se blížím k sobě, tím více objevuji, jak krásná uvnitř jako žena jsem. Být citlivá pro mě znamená být křehká a silná zároveň.

Jako citlivá žena život prožívám opravdověji. Můžu cítit a vnímat různé odlesky lásky v mém každodenním životě.

Rozhodla jsem se postupně bořit hradby okolo srdce a nechat více zářit svoji duši. Čím více záře pronikne ven, tím více se i vrátí zpět.

Momenty, kdy žiji s otevřeným srdcem jsou ty nejkrásnější v mém životě. Žiji sebe. 

Ale vždycky jsem to tak neměla ….

Před narozením mojí dcery jsem žila na autopilota. Emoce jsem měla stažené na minimum, jak ty špatné, tak ty dobré. Vlastně jsem si už dávno před lety všechny pocity sama zakázala.  

Srdce jsem měla zaházené nejrůznějším kamením, zraněními, které jsem obdržela na své dosavadní cestě životem. Měla jsem uzavřené srdce, které mi bránilo prožívat život naplno.  Sebe jsem vnímala velmi málo.  

Žila jsem hlavně v mužské energii.

Jela jsem na výkon. Před sebou jsem viděla jenom povinnosti a starosti. Žádnou radost. Stres. Byla jsem často unavená, bez energie. Měla jsem dobrou práci, manžela, společné bydlení, přesto jsem nebyla šťastná. Připadala jsem si, že žiji život někoho jiného. Vůbec jsem nevnímala sebe, ani svoji hodnotu. Cítila jsem se slabá. Svoji citlivost jsem vnímala jako chybu. Myslela jsem si, že jsem přecitlivělá. Byla jsem na sebe naštvaná. Připadala jsem si horší než všichni ostatní. Divná. 

Necítila jsem se jako žena. Nevěřila jsem sobě.  

S narozením mojí dcery Emmy jsem se rozhodla, že jí musím předat to nejlepší ze sebe. Začala jsem se zajímat o výchovu dětí, psychiku dětí a komunikaci s dětmi. Inspirovala jsem se zkušenostmi jiných rodičů. Snažila jsem se to dělat jinak než moji rodiče. Snažila jsem se vždy nalézt to nejlepší řešení pro nás.

Jenže řada těch nejlepších řešení u nás nefungovala. Dostávali jsme se často do krizí. Cítila jsem se vyčerpaná z toho, jak jsem ze sebe vydávala maximum. Zároveň jsem cítila, že selhávám. Jako máma. Jako partnerka. Jako člověk.

Na Silvestra po 1. narozeninách Emmy jsem se zhroutila. Byla jsem totálně vyčerpaná, fyzicky ale hlavně duševně. Úplně jsem se rozdala. Rozdala jsem všechnu lásku. Žádná nezbyla pro mě. Pochopila jsem, že zaměřit se na výchovu nestačí, začala jsem se věnovat sobě. Místo Emmy jsem se zaměřila na sebe a svůj život. Prvním motorem byla láska k Emmě. Pak to byla moje touha po naplněnějším životu.

Vydala jsem se na cestu k žití sebe...

Už od narození Emmy mi začala docházet řada souvislosti v mém životě. Proč jsem, taková jaká jsem. Proč se mi děje to, co se mi děje. Proč opakovaně zažívám některé moje pocity. Citlivě jsem vnímala všechny emoce, které se mi s Emmou odkrývaly. Vnímala jsem to kruté zrcadlo pravdy, které mi Emma nastavovala.

A tak jsem postupně začala pouštět omezující myšlenky mojí hlavy a procházela pocity, které jsem měla. Tahle cesta mě dovedla až k pocitům, které jsem prožívala u mého narození a po něm. Dovedla mě k odpovědím, proč ve svém životě prožívám různé pocity. Dovedla mě k mojí duši. 

Každý krok na mé cestě mi pomáhá žít zase o kus více okamžiků s otevřeným srdcem. Žít můj každodenní život za mě, žít podle svojí duše. Vnímat za mými myšlenkami a pocity lásku. Žít sebe. Každý ten krok mi přináší další vlnu radosti a lásky do mého života. Dává mi to smysl a naplnění. 

Na mé cestě k žití sebe pokračuji dál. Nejsem zdaleka na konci :) Postupně se učím milovat, důvěřovat a žít sebe v každém dni mého života. Těším se, co dalšího prožiji. Moje postřehy a zkušenosti z mojí cesty chci s vámi sdílet tady na blogu.  

V citlivosti nás žen vidím velký dar. Chtěla bych i tobě ukázat, že být citlivou ženou je úžasné.  Citlivost a vnímavost je mocným nástrojem pro cestu k sobě, pro hledání a nalézání té svojí pravdy. 

Sama jsem na vlastní kůži poznala jak moc je v životě důležité následovat hlas svého srdce, svojí pravdy. Moje zkušenosti, AHA momenty a úžasné objevy z mojí cesty chci sdílet i s tebou.

O mojí cestě k sobě píši knihu. Věřím, že až budu připravená, uvidí světlo světa :)

Ty nejzásadnější kroky a uvědomění z mojí dosavadní cesty jsem shrnula do eBooku: "Jak jsem se dostala z vězení vlastní hlavy a začala žít sebe". 

Každá jsme jedinečná, každá si jdeme svojí cestou, každá si žijeme svůj příběh, přesto naše podstata je stejná, ženská ... lidská. Věřím, že moje zkušenosti ti mohou pomoci dělat kroky na tvojí cestě nebo ti být podporou a motivací na cestě k žití sebe. To nejúžasnější, co tady můžeme žít, je totiž ŽÍT SEBE. Jednoduché a přesto tak moc těžké.