Tančím v temnotě

amazing-736885_1280 (2)

Znáte to taky? Občas mám pocit, že tančím v temnotě. Svět okolo mne je smutný, tmavý a zahalený do temnoty. Ve všedním dni těžko hledám radost a lásku.

My mámy se občas pod tíhou povinností do temnoty dostáváme. Jsme vyčerpané a unavené. Zavalené povinnostmi a prací doma, okolo dětí a v zaměstnání.

Tančíme ve všedním dni, který se nám zdá potemněný.

Co vlastně stojí za tou temnotou?

Proč jsme právě my mámy temnotou často ohrožené?

Do temnoty se dostáváme, když vnímáme sebe málo. Zapomínáme na sebe.

Jako mámy už nemáme prostor ani čas zakrýt bolístky na duši stovkami aktivit či jinými náplastmi z vnějšího světa. Nemáme tolik možností maskovat to, co nás trápí nebo bolí.

Vedle sebe máme naše děti, malá zrcadélka. Zrcadla lásky, která nám ukazují všechny naše odchylky od lásky. Všechny odchylky, které jsou naší součástí, ale nepatří nám. Nejsme to my ve své láskyplné podstatě.

Děti nám vlastně ukazují, kdy nežijeme sebe. Ukazují nám:

  • Co nás uvnitř bolí, kde máme zranění
  • Co jsme převzali z okolí jako děti a neslouží nám
  • Co v našem životě nefunguje

Děti nám tak dávají ostré zrcadlo, kterému jsme se možná za svého života před dětmi vyhýbaly. Já to tak měla.

Děti nám tak ukazují temnotu, kterou uvnitř sebe nosíme, i když ji máme uloženou hluboko a nevnímáme ji.

Nevnímáme sebe

Temnota nastává tehdy, když přestaneme vnímat ty malé holčičky uvnitř nás. Přestaneme vnímat srdce. Přestaneme vnímat světélko lásky, kterým ve skutečnosti jsme.

Když často zapomínáme na to, kým doopravdy jsme, nežijeme sebe, náš svět je zahalen do temnoty.

Skutečné místo, kde je temnota, je náš vnitřní svět. Je temný, protože naše srdce je uzavřené. Naše holčička je smutná, vzteklá či nespokojená. Trpí nedostatkem lásky.

K tomu aby se náš svět rozzářil, nepotřebujeme stovky náplastí zvenku.

Buďme pozorné

Abychom se začaly plnit láskou, stačí být pozorná. Pozorovat maličkosti, které otevírají naše srdce. Maličkosti, které milujeme.

  • Slunce, které ráno střešním oknem svítí na moji tvář.
  • Oblíbená písnička, na kterou si ráda zatančím.
  • Dobré jídlo, kterým se potěším.

Všechno, co dokáže otevřít naše srdce, prozáří náš svět láskou. Svět uvnitř nás i okolo nás.

Buďme pozorné nejen ke svým dětem, ale i k sobě samé. Dávejme pozornost i té malé dušičce uvnitř nás. Dovolme si být smutné a plakat. Dovolme si cítit všechny pocity, které máme. Přijímejme je s láskou a bez hodnocení.

Záložní zdroj lásky

Občas je temnota tak velká, že se v ní topíme.

Pak je třeba nasadit větší kalibr lásky.

Jít pozorností do svého těla. Jít do svého nitra. Jít až ke své podstatě.

Hledat malé zářící světélko lásky. Zdroj bezpodmínečné a vše přijímající lásky. Touhle láskou se pak můžeme plnit. Tahle láska přijímá a lečí vše uvnitř i venku.

Buďme pozorné k tomu, co otevírá naše srdce. To je cesta z temnoty, kterou občas jako mámy a ženy prožíváme. To je cesta k lásce, jíž my ženy ve své skutečné podstatě jsme.

Verča Hradecká
Mojí životní výzvou je milovat, důvěřovat a žít sebe. Vnímat a žít sebe v jednotlivých okamžicích svého života. Cítit a užívat si jednotlivé odlesky lásky v mém životě. Procházet skrze nenávist, vztek a smutek k lásce. Objevovat a žít krásy mě jako ženy. Jsem citlivá a vnímavá žena. Ve svém životě ráda objevuji a žiji tu svoji pravdu, pravdu mojí duše. Na intenzivnější cestu k žití sebe jsem se vydala po narození mojí dcery. Můj příběh si přečtete zde >> Mým přáním je inspirovat ostatní k cestě k sobě, k lásce a naplněnému životu. Jsem autorkou eBooku Jak jsem se dostala z vězení vlastní hlavy a začala žít SEBE>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>