Zlobení nebo láskyplná pomoc

lobeni

S naší Emmou v posledních týdnech zažívám perné chvilky. Podle příruček procházíme obdobím vzdoru mezi 2. a 3. rokem. I když jsem si před 2 lety říkala, že se nám období vzdoru vyhne, protože se přece na všem spolu domluvíme a náš vztah bude „láskyplný“. Moje touha po dokonalosti byla v té době velká. Za 2 a půl roku s Emmou jsem ale moje touha po dokonalosti snížila z hory na kopec a tak jsem svoje představy o ne-zlobení přehodnotila.

Emma nás prostě zlobí.

Musím se přiznat, že označení zlobení a zlobit jsem nikdy neměla ráda a vlastně ani nyní nemám. Stále si stojím za názorem, že zlobení ve skutečnosti neexistuje. Tohle moje přesvědčení se zrovna nyní otřásá v základech a to tak, že se často úplně zboří. V duchu pak nadávám, jak je Emma zlobivá a proč mi to dělá.

Pravdou ale je, že se vždycky vrátím ke svému přesvědčení, že zlobení neexistuje.

Vím, že ale pro většinu okolí a moje ego je a bude chování mojí Emmy občas nebo možná častěji označeno za zlobení, nerespekt vůči mě a rozmazlenost. Moje srdce a moje duše ale ví důvod a zná pravdu.

Přiznám se, že z minulosti jsem si odnesla hodně bolístek. Bolístek, díky kterým jsem si přestala věřit, a moje sebe-vědomí utrpělo hodně velké rány. A to je i důvod proč mě Emma tak zlobí.

Láskyplná pomoc

Emma mě zlobením tak vlastně dokonale láskyplně ukazuje, kde všude sebe nevnímám a co se uvnitř mne zrovna děje. Často právě díky jejímu zlobení zjistím, co se zrovna děje uvnitř mě. Co se děje s malou Verunkou.

Ne vždy si to uvědomím a pak nadávám a vyhrožuji… načež nadávám sobě, protože jsem si řekla, že tohle nikdy svému dítěti dělat nebudu … a dělám to. V tu chvíli nejsem ukotvena v sobě. Nejsem v lásce sama se sebou.

Zlobení svých dětí tak vlastně můžeme využít pro svůj návrat k sobě, návrat k lásce. Děti nás tak moc milují, že nám ukazují všechno. Všechno, co nejsme my opravdoví. A další můj poznatek na mojí cestě k sobě je, že oni jsou tak dokonalí, že se jejich zlobení vyvíjí podle toho, co si zrovna máma nebo táta potřebuje v sobě vyřešit. Ukazují právě ten jeden daný krůček, který je potřeba udělat na cestě k sobě.

Nezlobí nás jenom děti

Víte, mě vlastně zlobí i manžel. A nejen on. Jenom u dospělých tomu už neříkáme zlobení, ale označujeme to slovy: dělá mi to naschvál, to nemyslí vážně, to si snad dělá … kolik lidí nás za den naštve. Kolik lidí nám za den ukáže, co na sobě nepřijímáme a nemilujeme. Jo přesně tolik lidí nám pomáhá poznat, co v našem životě nefunguje, co na sobě nemilujeme.

Vážně uvažuji, že za zlobení Emmě začnu děkovat…ještě o tom debatuji s mým egem, které hlasitě protestuje. :) Třeba se to někdy povede, a až se vyvztekám tak Emmě i poděkuji.

Cítit vděčnost za těžké, temné a nepříjemné věci, které se mi v životě dějí je pro mě velkou výzvou. Možná výzvou na celý život. Zatím si užívám ty chvíle, kdy jsem v lásce sama se sebou, zároveň ale vím, že bez těch nepříjemných pocitů frustrace, vzteku a smutku bych se nikdy nedostala tam, kde jsem nyní. Nikdy bych necítila tolik lásky, jako cítím právě teď.

Verča Hradecká
Mojí životní výzvou je milovat, důvěřovat a žít sebe. Vnímat a žít sebe v jednotlivých okamžicích svého života. Cítit a užívat si jednotlivé odlesky lásky v mém životě. Procházet skrze nenávist, vztek a smutek k lásce. Objevovat a žít krásy mě jako ženy. Jsem citlivá a vnímavá žena. Ve svém životě ráda objevuji a žiji tu svoji pravdu, pravdu mojí duše. Na intenzivnější cestu k žití sebe jsem se vydala po narození mojí dcery. Můj příběh si přečtete zde >> Mým přáním je inspirovat ostatní k cestě k sobě, k lásce a naplněnému životu. Jsem autorkou eBooku Jak jsem se dostala z vězení vlastní hlavy a začala žít SEBE>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>